V.3 Prací proces (mokrý proces)
Mokrý proces se skládá z několika (návazných a neoddělitelných) fází:
- detašování
- namáčení (předpírka)
- praní
- máchání
- sušení
Detašování (lokální čištění skvrn)
- používá se před vlastním praním, pokud jsou na předmětu lokální znečištění a je zjevné, že nepůjdou odstranit běžným praním – např. mastné skvrny, tělní tekutiny, zbytky potravin, nánosy hlíny (zaschlé bláto)
- používají různé roztoky, podle charakteru skvrny (např. voda s detergentem, kde je větší poměr detergentu vůči vodě, než je obvyklé; žlučové mýdlo; benzínové mýdlo aj., rozpouštědla aj.)
- nečistota se odstraňuje tupování znečištěného místa tampóny do podložky – síto, Pehazel, filtrační papír…
- po lokálním čištění následuje praní, aby byly z předmětu beze zbytku odstraněny použité čisticí prostředky.
Namáčení
- při velkém znečištění, pokud to stav předmětu dovoluje, je vhodné jej před vlastním praním namočit ve větším objemu vody, aby se uvolnila část špíny
- předpírací lázeň – voda pokojové teploty (cca 20 °C) s menším množstvím detergentu než je běžné dávkování, středně vysoká hladina vody, aby byl celý předmět ponořený a cca 2 – 5 cm vody nad ním
- délka namáčení 10 – 15 minut, u předmětu, který není barvený, nebo se zkoušky stálobarevnosti neprokázala krvácivost, je podle potřeby a míry znečištění možné nechat i déle, cca do 30 min.
Praní
Pro praní se užívají detergenty – tenzidy, tj. povrchově aktivní látky, které snižují povrchové napětí mezi nečistotami, vláknem a prací lázní (Obr. 1). Při nedostatečné koncentraci pracího prostředku je potlačena tvorba micel, která se projeví zpětným usazováním špíny na materiál - redepozicí špíny. Při předávkování se jejich účinnost nezvýší. Vyčerpání se projevuje snížením pěnivosti lázně.
Obr. 1: Působení molekul tenzidu na nečistotu |
Tenzidy
Ionogenní tenzidy se dělí na:
anionaktivní tenzidy - ve vodném prostředí mají záporný náboj
- mýdla, soli vyšších mastných kyselin R – COONa, R - COOK
- sulfáty mastných kyselin R – O –SO3Na
- sulfatované ethylenoxidy R – (O – CH2 – CH2)n – O – SO3Na
kationaktivní tenzidy - ve vodném prostředí mají kladný náboj, obecně jde o sloučeniny kvarterních amonných solí
amfolytické tenzidy - podle pH vodného prostředí mají buď kladný či záporný náboj
Neionogenní tenzidy
nemají v molekule náboj, ve vodném prostředí tedy neionizují a rozpustnost ve vodě je dána přítomností hydrofilních skupin (skupiny -OH , -NH2, -(CH2-CH2-O)n-, atd.). Neionogenní tenzidy mají řadu podskupin, např. polyglykosidy (sem patří coco glucoside, atd.), ethoxylované mastné aminy (PEG-2-oleamine, atd.), amidy (cocamide DEA, atd.), alkoholethoxyláty, atd.
Ve vodě nedisociují, rozpustnost tvoří hydrofilní skupiny v molekule tenzidu.
- ethylenoxidy R – (CH2 – CH2 – O)n - H
- propylenoxidy R – (CH2 – CH2 – CH2 – O)n - H
- amidy ethylenoxidů H - (CH2 – CH2 – O)n – NR –(CH2 – CH2 – O)n - H
- estery mastných kyselin s polyglykoly R –COO –(CH2 – CH2 – O)n – H
Solubilizace a prací účinnost
Tenzidy se adsorbují na fázovém rozhraní mezi prací lázní a nečistotou na vlákně. Dochází k orientované adsorpci tenzidu. Ve vodném roztoku vytvářejí tenzidy molekulární micely Obr. 2 (dočasné číslování) . Tyto micely atakují olejové a nerozpustné částice na materiálu a převádějí je do prací lázně. Koncentrace tenzidů musí být vyšší, než je kritická micelární koncentrace (pod tuto mez nedochází).
Průběh praní
Nečistoty na materiálu jsou vázány:
Obr. 2: Tvorba micely z molekul tenzidu
Průběh praní
Nečistoty na materiálu jsou vázány:
- mechanicky a kapilárně
- elektrostaticky
- van der Waalsovskými silami
Fáze pracího procesu (Obr. 3) lze rozdělit:
- uvolnění nečistoty s povrchu vlákna (1 – 3)
- stabilizace nečistoty v prací lázni (4 – 5)
Obr. 3: Fáze pracího procesu
Faktory ovlivňující prací proces
- voda - používá se destilovaná nebo deionizovaná voda
- koncentrace pracího prostředku - při splnění podmínek kritické micelární koncentrace jsou nečistoty micelárně blokovány v prací lázni a lze je snadno mácháním ve vodě odplavit
- teplota prací lázně - se zvyšující se teplotou, se zvyšuje i prací účinnost, u sbírkového textilu zůstáváme při laboratorní teplotě
- působení mechanických sil - jedná se o pohyb materiálu v prací lázni nebo o pohyb prací lázně materiálem intenzitou závislé na stupni degradace materiálu
- doba praní - pro prací proces je definována dobou, při které dochází k solubilizaci nečistot do prací lázně, k vyčerpání lázně, ale u sbírkových předmětů je doba praní především vázána zamezením bobtnání vláken, způsobující jeho narušení, nesmí přesáhnout, i s mácháním, 20 minut
Máchání – obecné principy
Po skončení pracího procesu se předmět máchá v čisté vodě tak, že se podle typu vybavení pohybuje s předmětem – přemisťuje se z jedné lázně do druhé, nebo předmět zůstává v nádobě a roztoky se z ní vypouští a napouští. Určujícím je jednak velikost předmětu, jednak stav poškození textilu. Máchá se do stavu vyplavení detergentu z materiálu. Ve skutečnosti však k úplnému vyplavení nedochází (detergent nevyplaví ani 40 lázní). Přebytečná voda se z předmětu tlakem vymačkává a odsává pomocí savých materiálů (houby, tkaniny, filtrační papír). Klasické ždímání nepřichází v úvahu.
Sušení - tvarování
Předmět je vždy položen. U tvarově nestálých textilií a textilních předmětů (pleteniny, krajky, rounové textilie, aj.) se umístí nejdříve střih - tvarový obrys předmětu, který je vstupním záznamem konzervátorsko-restaurátorského průzkumu předmětu. Střih je umístěn pod skleněnou deskou, nebo je překryt transparentní fólií. Po upravení (v rukavicích) tvaru předmětu do obrysu střihu se prsty vyrovnávají - vyhlazují plochy textilií. Pomáháme si lokálním zvlhčováním (skleněnou tyčinkou, kapátkem, tamponem) a odsáváním přebytečné vody (textilie, tampon, filtrační papír). Lze také používat, na úporně zmačkaná místa, těžítka z transparentních materiálů (sklo). Pozor, plexisklem procházející světlo také mění svoje složení, ale na rozdíl od skla, zvýšením UV podílu při výstupu (tlak).
Sušící se předmět musí být po dobu sušení ve tmě. Řešíme to překrytím textilií (tkanou, rounovou) nebo filtračním papírem.
Uložení - přemístění textilu
Suchý předmět můžeme adjustovat zpět do jeho původní adjustáže podle záznamu, který jsme si na začátku zhotovili. Volný, neadjustovaný předmět, podle jeho druhu a navazujícího cíle, umístíme na ramínko, na podložku, do PE sáčku s evidenčním označením na štítku, navineme na trubičku atp. Takto pojednaný předmět se balí do ochranného obalu z textilu, z papíru, plastu. Obal se označí evidencí zabaleného předmětu nebo předmětů. Domluví se předem systém a způsob označení (kam, čím, jak) nutný pro ulehčení jeho vyhledávání při další činnosti.
Pomůcky pro konzervační postup: praní, máchání, sušení, uložení
- prací vana (Obr. 4)
- latexové rukavice
- teploměr
- měkké vlasové štětce (rozdílné šířky, podle typu prádla)
- houba pro praní, houba pro máchání (viskózová, mořská – nesnáší kyselé prostředí)
- tampóny z celulózy (vata v gáze, kosmetické tampóny)
- Pehazell
- tkanina (bavlněné plátno, režné, nebarvené, bez OZP, zbavené apretury z výroby)
- minutky
- skleněná tyčinka
- kapátko
- větrák, fén
Obr. 4 Vana pro praní předmětů do velikosti 60 x 100 cm, hluboká 25 cm, s roštem vysokým 2 cm, na kolečkách a s výpustným kohoutkem u odtoku, materiál nerez
Pracovní postup
Pro praní bílého prádla, po provedeném průzkumu a dokumentaci, podle které se při čistění, kontroluje stav předmětu a podle které předmět sušíme. Předmět byl mechanicky vyčištěn. Při výskytu OZP byla provedena a dokumentována zkouška mokré stálosti v pracím prostředku následujícího praní.
- máme 1 ks bílého prádla
- je zajištěna evidence předmětu
- v případě umístění evidence na předmět se zjišťuje stálost nášivky a psacího média
- zaznamenáme stav mikroklimatu (°C/ RV)
- zcela suchý předmět zvážíme (zaznamenáme čas – kontrola mikroklimatu)
- připravíme plochu pro sušení (velikost se kontroluje přiložením roštu) položí se střih (?), sklo nebo fólie, není-li střih, překryje se vše savým materiálem
- připravíme vanu na potřebné místo, napustíme pracím roztokem do výšky 5 (nebo 10 cm), plocha dna je 60 x 100cm (vypočítáme množství roztoku)
- prací roztok: prací prostředek (+) / l vody, laboratorní teplota, čas 10 minut
- (+) 2g SYNTAPON L (nebo lze použít jiný tenzid)
- měření pH: v samotné destilované vodě, předmět (před čistěním), prací roztok, předmět (po čistění)
Praní
- praní v ruce ve vaně, na roštu nebo sítu
- praní v automatické pračce – jen v případě, že je předmět soudržný (kde nehrozí zatržení např. švů a je z dostatečně pevného, nedegradovaného materiálu, např. spodničky), bez aplikací, krajek a barevných výšivek
- prací roztok – voda s detergentem, dávkování podle výrobce
- teplota vody – podle druhu textilních vláken (cca 20 – 30 °C hedvábí, vlna; 40 – 60 °C bavlna, len, konopí)
- úprava pH lázně
- nízká hladina vody, jenom tak, aby byl předmět namočen celý, velikost nádoby přizpůsobená velikosti předmětu – úspora vody
- délka praní v závislosti na znečištění a velikosti předmětu, může se pohybovat od 10 do 30 min
- předmět se položí na rošt a společně ponoří do roztoku
- nastaví se minutka na 10 minut
- houbou se promačkává plocha předmětu, poté se rošt zvedá a spouští, úkony se opakují
- houževnatá špína se vytírá houbičkou
- po zazvonění se minutka znovu nastaví na 10 minut
- otevře se výpusť a nechá se otevřená
Odstranění škrobu
- praní škrobu se týká celulózových materiálů (bavlna, len)
- pokud je předmět v dobrém stavu a na povrchu naškrobené tkaniny je jen tenká prachová vrstva, není nutné škrob odstraňovat – nečistoty z povrchu lze odstranit stíráním povrchu textilie ve vodě navlhčenou houbičkou (tamponem) – škrob v tomto případě slouží jako ochrana předmětu před znečištěním do hloubky, předmět se žehlí ještě za vlhka
- škrob se dá odstranit jen ve vysoké teplotě prací lázně (až 90 °C) v tzv. „vyvářce“ (pšeničný škrob - vždy ve tkanině něco zůstane, bramborový by měl jít pryč úplně)
- vyvářku nelze použít u všech muzejních textilií, stáří materiálu je jeden z faktorů, kdy nelze vyvářka provést
- vesměs se škrob z textilií nedá úplně odstranit
- při praní naškrobené textilie v nižších teplotách částečky škrobu na tkanině zůstávají, působením vody pouze nabobtnají a při žehlení opět ztvrdnou
- praní naškrobeného předmětu probíhá podobně jako u normálního praní popsaného výše, jen může být proces delší kvůli tomu, že se předmět musí předem namočit, aby škrob měl čas nabobtnat
- rozdíl je při sušení – škrobený předmět se musí žehlit za vlhka. škrobený předmět nelze nechat vysušit nevyžehlený
Máchání
- sprchou, napojenou na kohoutek s vodou, se vymývá prací roztok z předmětu, opakovaně od vzdálenější strany směrem k rohu s výpustí
- po zazvonění minutky uzavřeme přívod vody a vypouštěcí ventil, poslední podíl vypouštěné máchací vody o objemu cca 100 ml zachytíme do kádinky
- z textilu na roštu vymačkáme čistou houbou roztok
- zbytky roztoku odsajeme filtračním papírem
- rošt s předmětem položíme přes okraje vany (Obr. 5), předmět srolujeme
- 3-4x v čisté vodě s vysokou hladinou tzn. dostatečné množství vody, aby byl předmět namočen a cca 5 a více cm nad něj
- při máchání s předmětem ve vodě pohybovat do stran, nebo nahoru a dolů
- mezi lázněmi při vypouštění vody ji jen šetrně vymačkat z předmětu
- v poslední máchací lázně by neměly vznikat „bubliny“ z detergentu
Obr. 5 Způsob umístění roštu po máchacím procesu
Ždímání
- musí být šetrné
- jemné vymačkání rukama, např. přes síto
- nekroutit!
- položení na pomocnou tkaninu, zabalení a vymačkání přebytečné vody
Sušení plošné textilie
- osušíme rošt, vanu převezeme k sušicí ploše, srolovaný předmět skulíme ke kraji roštu
- rošt opřeme o okraj sušicí plochy, rošt nakloníme a předmět se skulí na sušicí plochu
- předmět na sušicí ploše rozmotáme
- změříme povrchové pH vyčištěného předmětu
- podle průzkumové dokumentace upravíme jeho tvar
- plochy textilie vyhladíme prsty, aby neusychaly do zmačkaného tvaru
- přehyby, které nelze vyrovnat znovu zvlhčíme pomocí destilované vody a (skleněná tyčinka, kapátko) a znovu vyhlazujeme
- přebytečná voda se odsaje filtračním papírem
- předmět překryjeme filtračním papírem, aby byl chráněn před světlem a přímým usazováním prachu
- změříme pH posledního máchacího roztoku
- vanu včetně roštu vymyjeme a očistíme použité pracovní pomůcky
- po vyschnutí vany vložíme rošt do vnitřního prostoru vany
Uložení plošné textilie
- rozprostřená na podložce
- ve tmě
- zakrytá, aby se pokrývka nedotýkala předmětu
- urychlení sušení pomocí větráku, nebo fénu se studeným vzduchem
Sušení trojrozměrného textilu
- osušíme rošt, vanu převezeme k sušicí ploše, srolovaný předmět skulíme ke kraji roštu
- rošt opřeme o okraj sušicí plochy, rošt nakloníme a předmět se skulí na sušicí plochu
- předmět na sušicí ploše rozmotáme
- změříme povrchové pH vyčištěného předmětu
- podle průzkumové dokumentace vypodložíme jeho tvar vycpávkami (bublinková fólie, netkaná textilie)
- plochy textilie vyhladíme prsty, aby neusychaly do zmačkaného tvaru
- přehyby, které nelze vyrovnat znovu zvlhčíme pomocí destilované vody a (skleněná tyčinka, kapátko) a znovu vyhlazujeme
- přebytečná voda se odsaje filtračním papírem
- předmět překryjeme filtračním papírem, aby byl chráněn před světlem a přímým usazováním prachu
- změříme pH posledního máchacího roztoku
- vanu včetně roštu vymyjeme a očistíme použité pracovní pomůcky
- po vyschnutí vany vložíme rošt do vnitřního prostoru vany
Uložení trojrozmérného textilu
- vycpaný a vytvarovaný (bublinková fólie, síťovina)
- ve tmě
- zakryté, aby se pokrývka nedotýkala předmětu
- urychlení sušení pomocí větráku, nebo fénu se studeným vzduchem
Další informace o pracím procesu je možno najít zde. (Příloha č. 6)