Příloha č. 6

Praní – NAKI

1. Praní sbírkových předmětů textilní povahy

1.1. Úvod

Praní je proces, při kterém se za působení vody, chemie, mechanického působení a teploty zbavují textilie nečistot.

Historicky se pralo téměř výhradně ve studené vodě (potoky apod.) se silným mechanickým působením (tlučení), později se začaly k praní používat detergenty (počínaje prvními mýdly až po dnešní složité chemikálie) a zvýšená teplota.

V následujících kapitolách shrneme stručně obecné aspekty procesu praní a pokusíme se nastínit rizika a specifika, která s sebou přináší snaha o čištění sbírkových textilních předmětů. Znalost a kvalifikované zvážení těchto rizik napomůže pracovníkům zodpovědným za sbírkový předmět při rozhodování, zda předmět prát a jak.

1.2. Na čem závisí účinek praní?

Teorie praní praví, že na výsledku procesu praní se podílejí čtyři faktory:

Chemie

Pod pojmem chemie rozumíme všechny prací, bělící a pomocné prostředky použité v pracím procesu. Chemické a chemicko-fyzikální procesy se podílejí na řadě dějů probíhajících v prací lázni, např. na snižování povrchového napětí na mezních plochách a rozpouštění nečistot, na reakcích se složkami špíny (např. při bělení), na rehydrataci a peptizaci koloidních nečistot, emulgaci tuků, eliminaci redepozice atp. Pro uvolnění nečistot z textilie je optimální pH 10-11 (pozor, vlnu či hedvábí ale vysoké pH poškozuje).

U sbírkových textilních předmětů musíme chemii volit velmi citlivě tak, aby nezpůsobila poškození samotné textilie a u barveného textilu navíc tak, aby nedošlo k zásadnímu odeprání barvy. Nežádoucí z pohledu sbírkového předmětu je například také odeprání vrstvy původního škrobu.

Mechanika

Mechanika má při praní nezastupitelný význam. Po staletí byla hlavním faktorem praní (tepání, tlučení, drhnutí, dusání, kartáčování), když se pralo ve studené potoční vodě a bez chemie. I dnes je pohyb lázně při praní důležitým mechanismem pro odstranění nečistot – bez něj by se uplatňovala jen pomalá a neúčinná difuse. Mechanické působení je dáno u pračky otáčením vnitřního bubnu pračky, při ručním praní pak promíchávání lázně rukama či tření dvou ploch prádla o sebe. Pohyb lázně a prádla v ní vyvolává šťouchání, otírání, drhnutí a proplachování textilií a je spojen s uvolňováním a odplavováním nečistot.

O mechanickém namáhání prádla rozhoduje i poměr lázně, tj. množství lázně připadající na 1 kg suchého prádla. U praní je tento poměr obvykle 1:4 až 1:6 (tedy na 1 kg prádla připadá 4 až 6 litrů lázně), u máchání je poměr 1:6 až 1:7.

U sbírkových textilií lze jen těžko objektivně posoudit, jaké mechanické namáhání při praní snesou. Často tedy ani nejsou namáčeny do lázně, ale pouze lehce otírány houbou, namočenou v roztoku detergentu. Zde je na zkušenosti operátora, aby zvolil postup, který na jedné straně zachová předmět vizuálně i mechanicky nepoškozený, a na straně druhé bude dostatečně účinný, aby se dosáhlo adekvátního odstranění znečištění.

Teplota

Teplota má na praní vliv významný, protože zvýšená teplota zrychluje průběh chemických a chemicko-fyzikálních dějů probíhajících při praní. Přesto se dlouhá staletí pralo ve studené vodě. Důsledkem zvýšené teploty praní je mnoho různých efektů:

•          klesá pevnost adsorpčních vazeb mezi nečistotami a povrchem textilie,

•          roste rychlost chemických a biochemických reakcí vedoucích k odbourání a rozpuštění nečistot,

•          zrychluje se difuse nečistot do lázně,

•          roste rozpustnost nečistot v lázni,

•          měknou a tají tukové nečistoty a klesá jejich viskozita.

U sbírkových textilních předmětů může příliš vysoká teplota způsobit následující nežádoucí efekty:

- sražení (vlna, bavlna), zaplstění (vlna)

- odeprání barvy, či např. historické vrstvy škrobu

Proto je lépe prát ve studené vodě.

Čas

Obecně lze konstatovat, že každé praní vyžaduje určitý optimální čas, odvoditelný z praxe. Při jeho podkročení je praní neúčinné, při překročení se textilie poškozují a hrozí redepozice.

U sbírkových textilních předmětů je obvykle volen čas praní do 20 minut.

Doporučení: všechny čtyři faktory, podílející se na praní, musejí být v případě praní sbírkových textilních předmětů voleny s ohledem na minimalizaci rizika poškození předmětu praním. Zachování neporušeného znečištěného předmětu má z hlediska historika větší cenu, než dobré vyčištění za cenu jeho poškození či nevratné modifikace (mechanické poškození, odbarvení/zapuštění, nanesení opticky zjasňovacích prostředků apod.). Chemie musí být šetrná (detergenty pro velmi jemné prádlo, speciální detergenty), mechanické působení velmi omezené (zvážit způsobilost předmětu pro praní v lázni či v pračce, nebo jen opatrně mokrou houbou), prát je třeba při nízkých teplotách (prakticky zastudena) a neprodlužovat čas praní (v praxi do 20 minut).

1.2. Požadavky na prádelenskou vodu

Základní surovinou, potřebnou pro praní, je voda. Kvalita vody má velký vliv na účinnost a výsledky pracího procesu. Voda má při praní následující funkce:

Prádelenská voda by měla mít následující parametry:

Vzhled, obsah mechanických částic, zápach – voda by měla být čirá, bez viditelných nečistot, bez zápachu. Těžko si lze představit, že by šlo prát ve vodě, která sama není čistá.

Bakteriologická nezávadnost – u běžného prádla je tento požadavek zejména ochranou uživatele vypraného prádla, který by mohl být poškozen bakteriálními kulturami, jejichž zdrojem může prací voda být. V případě sbírkových předmětů je chráněn samotný předmět před degradací, kterou mohou bakterie a plísně, deponované z prací lázně, způsobit. Bakteriologicky vyhovující pro praní je voda pitná.

Dusitany, dusičnany, huminové látky – huminové látky způsobují zabarvení textilu, soli dusíku svědčí o znečištění. Pitná voda z řádu je z tohoto pohledu vhodná.

Kovy  - vyšší obsah kovů může způsobit barevné skvrny na světlém prádle (např. hydroxid železitý ve formě žlutých skvrn).  Limity pro obsah kovů v pitné vodě jsou méně přísné než limity prádelenské, ale pitnou vodu lze přesto pro praní akceptovat.

pH – neutrální pH (6,5-9,5). Tento parametr není příliš kritický vzhledem k tomu, že přidané detergenty pH obvykle posunou.

Tvrdost – tvrdá voda zvyšuje spotřebu detergentů, navíc soli z tvrdé vody se mohou vysrážet na prádle a nepříznivě ovlivnit jeho omak a vzhled (šednutí). Ostré krystalky solí mezi vlákny při manipulaci vlákna „řežou“ a snižují tak při práci s předmětem jeho živostnost. Tvrdost vody pro praní by měla být max. 1°N. Pozor: u pitné vody je povolena výrazně vyšší tvrdost a její tvrdost je tedy obecně vzato pro praní nevyhovující.

Doporučení: prát sbírkový textil lze v pitné vodě z vodovodního řádu, kterou je ale vhodné změkčit. Ke změkčení lze používat zařízení s iontoměničem (tzv. katex). Při změkčování uhličitanem sodným existuje riziko depozice sody na prané textilii (i přesto je běžně přidáván do pracích prášků). Pokud se přesto použije, dávkujeme dle tvrdosti vody cca 3-10 g na litr. Riziko inkrustace kovy, obsaženými ve vodě je v pitné vodě malé a týká se pouze bílých či světlých textilií. Zde lze doporučit provést test vody „vypráním“ vhodné bílé textilie. Prát lze též ve vodě destilované, která má ze své podstaty tvrdost blízkou nule i velmi nízký obsah kovů.

1.3. Detergenty a praní sbírkových předmětů

Konzervátor má k dispozici 3 druhy detergentů:

a) specializované detergenty nebo komerční detergenty, s nimiž je obecně dobrá zkušenost

Jen velmi málo detergentů je primárně určeno pro praní sbírkových textilií. Proto konzervátorská pracoviště musejí hledat další komerční detergenty či chemikálie, které se v praxi při čištění textilu osvědčují. V Tabulce 1 jsou uvedeny výrobky, které jsou pro čištění sbírkových textilií používány.

Tabulka 1. Přehled specializovaných a prakticky užívaných detergentů

název

Chemické složení

Výrobce či dodavatel

Použití

Spolapon AOS 146

Alfa-olefin (C14-16) sulfonát sodný

Ceiba, Enaspol

Mycí a čistící prostředek pro praní dokumentů

Syntapon L*

Laurylsulfát sodný, založený na přírodním lineárním mastném alkoholu C12-14

Enaspol

Základ čistících prostředků pro odstraňování jemných nečistot na textilu

HOSTAPON T, IGEPON T

Sodium (Z) -2 - (methoxy-9-octadecenyl) aminoethanesulfonate

?

Praní vlny, hedvábí, smáčecí agent.

DETA – různé (např. DETA Ufaryl, DETA Betain, DETA Termamyl apod.)

různé

Ing. Jan Novák CSc. – DETA

Různé – praní textilu

*- dříve vyráběný Spolanou ve formě pasty, v současnosti ve formě tekuté

b) Běžné komerční detergenty

Běžné komerční detergenty pro domácí či průmyslové praní, které lze zakoupit v drogerii, jsou pro praní sbírkových předmětů použitelné jen s nejvyšší opatrností a při vědomí následujících faktů:

- jsou složeny z několika různých chemikálií a jejich složení se může u toho samého typu detergentu v čase měnit. Tuto změnu je prakticky nemožné zaznamenat.

- jsou poměrně vysoce účinné, což při praní textilních sbírkových předmětů může být spíše na obtíž, protože je větší riziko odeprání nebo nežádoucího zapuštění barvy či chemického poškození textilu.

- detergenty určené na bílé prádlo obsahují téměř vždy optické zjasňovací prostředky (OZP), které na textilu po vyprání zůstávají a činí prádlo opticky bělejším. Přítomnost OZP na sbírkových textiliích je z historického hlediska NEŽÁDOUCÍ a jejich následné odstranění problematické!

Z komerčních detergentů je možné doporučit ty, které jsou určeny na jemné prádlo, vlnu, hedvábí a podobně. Ty jsou k prádlu velmi šetrné, avšak je třeba počítat s velmi omezenou účinností při odstraňování nečistot.

c) Standardní, normalizované detergenty

Pro zajištění opakovatelného složení detergentů a pro účely výzkumu se jako zajímavé jeví použití tzv. standardních detergentů, popsaných v mezinárodních technických normách. Například v normě ČSN EN ISO 6330 Textilie – Postupy domácího praní a sušení pro zkoušení textilií jsou v přílohách I-O definována složení různých typů detergentů. Díky recepturám je možné:

- získat představu o složení detergentů

- získat i po mnoha letech nachlup stejný detergent jako dnes

- dle vlastních potřeb složení modifikovat.

Detergenty je možné namíchat z uvedených komponent vlastními silami, nebo je zakoupit namíchané u specializovaných firem (James Heal Velká Británie, WFK Testgewebe GmbH Německo aj.).

Doporučení: při praní sbírkových textilních předmětů lze použít detergenty, se kterými je historicky dobrá zkušenost, nebo jsou dokonce pro daný účel určeny. Běžně prodávané prací prášky mohou způsobit nevratné poškození prádla a jsou použitelné jen s největší opatrností. Zajímavou a zatím nevyužívanou možností při praní sbírkových textilních předmětů a při zkoumání účinků praní na textil je použití v technických normách definovaných standardních detergentů.

1.4. Technologie mokrého čištění – moderní šance pro čištění sbírkových textilních předmětů

 

Mokré čištění je zvláštní formou profesionální údržby. Jedná se o proces, podobný velmi šetrnému praní ve speciálních pračkách. Kombinace relativně nízkých teplot, malých objemů prádla na litr prací lázně, speciálních detergentů a šetrných mechanických podmínek (při samotném praní i při odstřeďování) umožňuje čištění výrobků, které nelze prát průmyslově, ani v domácí pračce.

Mokré čištění se používá:

- jako alternativa chemického čištění u výrobků, které nelze chemicky čistit, nebo   které nejsou natolik znečištěné, aby je bylo nutno čistit chemicky

- jako předstupeň klasického chemického čištění, při kterém se lépe odstraní určité typy nečistot

Je použitelné například na péřové peřiny, obleky, obaly na matrace, svatební šaty a další typy relativně obtížně pratelných nebo čistitelných výrobků. Jedná se o technologii relativně novou. Technologiemi pro mokré čištění jsou v ČR vybaveny některé čistírny a průmyslové prádelny.

Účinnost mokrého čištění je oproti konvenčnímu praní nebo čištění přibližně poloviční.

Doporučení: při rozhodování o nejvhodnější technologii praní brát v úvahu i možnost mokrého čištění. 


Nahoru