VIII. C Netextilní součásti a součástky - organické materiály
USEŇ
Dalším materiálem, se kterým se u lidového textilu setkáváme, je useň, a to nejčastěji v případě opasků, obuvi i kalhot. Useň jakožto přírodní bílkovinný materiál je velmi citlivá vůči okolnímu prostředí.
Většinou se jedná o součásti, které nejsou pevně spojeny s textilním podkladem (ale textilu se dotýkají). Tato skutečnost značně usnadňuje konzervaci.
Problematičtější je konzervace součásti, která je složena ze součástek z odlišných materiálů (Obr. 1 až 7). Např. předmět z usně aplikovaný s kovem (přezka, nýty, ozdoby, apod.),
Obr. 1 MZM 50790 Oděvní součást – zámišové kalhoty s netextilními součástkami
Obr. 2 MZM 50790 Netextilní součástky
Obr. 3 MZM 16826 Opasek z usně
Obr. 4 MZM 16826 Detail opasku – kovové přezky a zdobení
Obr. 5 MZM 15989 Opasek z usně, vyšívaný pavím brkem
Obr. 6 MZM 15989 Detail výšivky
Obr. 7 MZM 15989 Rubní strana
Postup práce
- zajištění vhodného prostředí. Upravit mikroklima pracoviště (světlo, teplota, vlhkost) vůči prostředí, ze kterého se předmět přemisťuje tak, aby změna teploty a vlhkosti nebyla pro materiál předmětu šoková
- zajištění vhodné pracovní plochy
- eliminace rizika zabarvení exponátů OZP (optickými zjasňovacími prostředky)
- zajištění pomůcek. Před započetím samotné práce s předměty je třeba zajistit si alespoň základní pomůcky: ocelové vaty různé hrubosti, štětce odpovídajících velikostí, ochranný obalový materiál (např. potravinová folie, papírová maskovací páska), konzervační přípravky pro jednotlivé materiály
- průzkum předmětu. Při průzkumu předmětu zvážíme, zda je zásah do netextilního prvku potřebný
- dokumentace součásti s místy s netextilními součástkami a dokumentace netextilních součástek
- dokumentace součásti a pořízení detailní fotodokumentace netextilních prvků na textilu pomocí makroobjektivu, případně v mikroskopu
- podrobná fotodokumentace oddělitelných součástí
- evidence netextilních součástek a jejich prvků. Na celkové fotografii zaznamenat místa, kde byly snímky pořízeny, případně odkud byl prvek oddělen
Konzervace
Po provedení předchozích kroků, odzkoušení navrhovaného postupu na pomocném materiálu, nebo na okrajovém místě předmětu, se musí zajistit jednotlivé složky předmětu před poškozením - izolováním textilu od netextilu a izolováním odlišných netextilních materiálů.
Zajištění předmětu
Před konzervací je potřeba prvek zajistit. V případě oddělitelných částí se tato sejme a pracuje se s ní jako se samostatným kusem.
KOV A USEŇ
V případě součásti se součástkami z kombinovaného materiálu, kdy nelze jednotlivé oddělit (např. přezka opasku), je potřeba obalit inertním materiálem (např. potravinová folie) část předmětu, se kterou v daném kroku nebude manipulováno. Tuto problematiku je možné přiblížit na vzorovém pásku se zkorodovanou přezkou (Obr. 8 a 9). Nejprve se přistoupí k čištění kovové přezky. Pokud je pásek drobný, lze jej zabalit do fólie celý (Obr. 8), u větších kusů postačí obalit pouze část v blízkosti kovového prvku. Obalení usně se provádí jako prevence před poškrábáním povrchu prostředky používanými k odstranění koroze a dále pak jako prevence před potřísněním roztoky používanými k odstranění koroze. Je potřeba upozornit, že velmi často používaný Chelaton III nemá sám o sobě na useň negativní účinek, ale mohlo by dojít ke změně barevnosti (u světlých usní). Po konzervaci přezky se ochranná vrstva z usně sejme a naopak se obalí přezka a pokračuje se s konzervací pásku (Obr. 9).
Jedná-li se o různé cvočky a nýtky, které nelze oddělit ani obalit, je potřeba pracovat velmi opatrně, aby docházelo pokud možno k minimálnímu kontaktu. Pokud to situace umožňuje, použije se jako ochranný materiál pevná, podkladová folie, jak lze vidět na Obr. 10, kde je spojovací nýt vypodložen pevnou folií. Folie se nastřihne dle požadovaného tvaru a velikosti předmětu a vsune se pod nýtek (Obr. 11). Kov se zkonzervuje a folie se odstraní. Aby během konzervace usně nedošlo k poškození zkonzervovaného nýtku, je možné tento přelepit např. papírovou lepicí páskou (Obr. 12), která po sejmutí nezanechává stopy.
 |
 |
| Obr. 8 DE 2/2015 Zajištěná useň | Obr. 9 DE 2/2015 Zajištěný kov |
 |
 |
| Obr. 10 Detail nastřižené podkladové folie. | Obr. 11 DE 2/2015 Detail zajištění usně - vypodložení nýtku. |
Jsou-li na usni přítomny zdobné prvky (Obr. 13), které nelze sejmout, obalit ani jinak chránit, nezbývá než pracovat s maximální opatrností, například při použití ocelové vaty může dojít k poškrábání usně (Obr. 14).
 |
 |
|
| Obr. 12 DE 2/2015 Detail zajištění nýtku. | Obr. 13 MZM 2014/1 Kovové aplikace na opasku, které nelze zajistit. | |
 |
||
|
Obr. 14 DE 1/2015 Detail poškrábání usně ocelovou vatou. (1 – nejjemnější vata 0000, 2 – vata 000, 3 – vata 0) |
||
Konzervátorský zásah
Konzervátorský zásah je stejný pro prvky oddělitelné i neoddělitelné.
U opasků kde je přítomná přezka či jiné kovové aplikace se nejprve zkonzervují tyto kovové prvky a až následně se konzervuje useň.
Useň se nejprve očistí kartáčkem. Pro snazší odstranění nečistot lze použít i pěnu aktivního tenzidu Alvol (1 až 1,5% roztok Alvolu v destilované vodě). Roztok se napění, vzniklá pěna se nabere např. vatovým tamponkem, tyčinkou, kartáčkem nebo hadříkem a useň se touto pěnou čistí krouživým pohybem. Je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a vnášet do usně minimum vody (pokud možno jen pěnu). Po čištění Alvolem se useň jemně setře lehce navlhčeným hadříkem. Pokud je useň silně degradovaná je možné k čištění použít i isopropylalkohol, který velmi rychle vytěká a nedojde tak k promáčení. Isopropylalkohol ale neodstraňuje nečistoty tak dobře jako Alvol.
Ještě navlhlá (ne mokrá!) useň se natukuje pomocí tukovací směsi. Tukovacích směsí je celá řada a každá poskytuje trochu jiné výsledky (Obr. 15). Výsledky tukování pomocí různých tukovacích směsí jsou patrné z Obr. 16 až 19.
Obr. 15 DE 1/2015 Opasek tukovaný různými přípravky (1 – Tukovací směs pro bílé vazební usně, 2 – Korex 2009, 3 – Tukovací směs VÚK s obsahem polypropylenového oleje, 4 – Tukovací směs VÚK s obsahem silikonového oleje)
 |
 |
|
Obr. 16 Detail usně tukované směsí pro bílé vazební usně |
Obr. 17 Detail usně tukované směsí Korex 2009 |
 |
 |
|
Obr. 18 Detail usně tukované směsí VÚK s obsahem PP oleje |
Obr. 19 Detail usně tukované směsí VÚK s obsahem silikonového oleje |
Všechny tukovací směsi způsobují ztmavnutí usně. To může být problémem především u světlých, přírodně zbarvených kusů. Jak je vidět na obrázcích, největší ztmavnutí způsobila tukovací směs Korex 2009 (Obr. 17), která sama o sobě je velmi hutná a mastná a nelze ji tedy doporučit. Tato směs, na rozdíl od ostatních, penetrovala do okolní hmoty. Nejlepší výsledek, co se změny barevnosti týče, poskytla tukovací směs pro bílé vazební usně, kdy ztmavnutí bylo nejmenší (Obr. 16). Nicméně i tato směs způsobí ztmavnutí.
Práce s tukovacími směsmi je pro všechny stejná. Směs se nahřeje na vodní lázni na cca
40 °C a štětcem se natírá na lícovou stranu usně. Tukování se může opakovat (většinou 2x až 3x). Takto ošetřený předmět se vloží mezi filtrační papíry a lehce zatíží (plošné předměty). Trojrozměrné předměty se mohou zabalit do filtračního papíru nebo např. obalit obvazem. Balení do papíru nebo obvazu se provádí z důvodů odstranění přebytku tukovadla z povrchu. Po několika dnech (cca 3) se překontroluje stav usně a, je-li třeba, tukování se zopakuje a opět zabalí. Takto lze postupovat vícekrát, dle potřeby. Pokud je stávající stav shledán jako vyhovující, rozleští se povrch usně hadříkem (čímž se opět setřou případné přebytky tukovací směsi).
Závěrem je potřeba poznamenat, že každý předmět je jedinečný, a nelze tedy navrhnout jeden univerzální postup konzervace. Ke každému kusu je nutno přistupovat individuálně a volit postup dle druhu a stavu materiálu.
Preventivní konzervace
Useň sama o sobě textil nepoškozuje. K poškození může dojít v důsledku použití tukovadel. V případě, že se natukovaný prvek dotýká textilu, dochází k proniknutí tukovadla do textilu a vzniku mastných skvrn (např. pokud je natukovaný opasek vložen do tunýlku kalhot a volnou částí se jen dotýká jejich povrchu). Promaštění textilu lze zabránit vložením mezivrstvy. Jako mezivrstva mezi usní a textilem se osvědčila netkaná polypropylenová textilie, která není savá a tukovadla skrz ni neprojdou. Tím dojde k zabránění vzniku mastných skvrn (viz Obr. 20 až 23). Pouze při použití tukovací směsi Korex 2009 došlo i k promaštění přes mezivrstvu (Obr. 21). Tato směs pravděpodobně obsahuje podstatně vyšší množství tukovací složky, která způsobuje výrazné ztmavnutí, silné promaštění a useň je na omak velmi ulepená. Tuto směs nelze doporučit ke konzervaci usně, která bude v kontaktu s textilem.
Obr. 20 Tukovací směs pro bílé vazební usně (1A – nepromaštěný papír po použití mezivrstvy, 1B – mezivrstva z netkané textilie, 1C – promaštěný papír bez použití mezivrstvy)
Obr. 21 Korex 2009 (2A – promaštěný papír po použití mezivrstvy, 2B – mezivrstva z netkané textilie, 2C – promaštěný papír bez použití mezivrstvy)
Obr. 22 Tukovací směs VÚK s obsahem PP oleje (3A – nepromaštěný papír po použití mezivrstvy, 3B – mezivrstva z netkané textilie, 3C – promaštěný papír bez použití mezivrstvy)
Obr. 23 Tukovací směs VÚK s obshame silikonového oleje (4A – nepromaštěný papír po použití mezivrstvy, 4B – mezivrstva z netkané textilie, 4C – promaštěný papír bez použití mezivrstvy)
Uložení
Oddělitelné prvky by měly být uchovávány odděleně od textilní části, případně je vhodné použít mezivrstvu z výše zmíněné netkané textilie. Ideální podmínky pro uložení usně jsou následující:
- ve tmě
- teplota kolem 18 °C a RH v rozmezí 40 až 65 %. Pokud je RH nižší než 40 %, dochází k přesychání a praskání usně. Je-li RH vyšší než 65 %, vzniká tak ideální prostředí pro růst mikroorganismů.
PAPÍR
Ač se to může zdát překvapivé, můžeme se na lidovém textilu setkat i s papírem. Papír se vyskytuje jako výztuž v šůscích (řasení v bederní části) – viz Obr. 24 a 25. Výjimečně se vyskytuje jako popiska, viz Obr. 26.
 |
 |
| Obr. 24 TEX 49686 Marinka s papírovými prvky | Obr. 25 TEX 49686 Obr. 24 TEX 49686 Marinka s papírovými prvky |
Obr. 26 TEX 49686 Detail papírové popisky s textem o darování
Další možností výskytu papíru jsou různé výztuže, viz Obr. 27 a 28.
 |
 |
| Obr. 27 TEX 53681 Zástěra | Obr. 28 TEX 53681 Detail papírové výplně v pásku |
Poznámky
- protože papír bývá neoddělitelnou součástkou oděvu, nechává se ve stávajícím stavu bez jakéhokoli zásahu
- vyjmutelná papírová součástka, zpravidla zmačkaná, se pomocí parního rázu „stojící“ napařovací žehličky, nepatrně napaří, vloží mezi dvě skla a zatíží. Nechá se vyrovnávat vysycháním napařené vlhkosti za mírného tlaku. Hladká plocha skla papír, po obou stranách, do hladka „vyžehlí“
- u papíru dochází k jeho okyselování tzn. ke žloutnutí. Vyjmutelná papírová součástka může zabarvit sousední materiál – textil. Tato záležitost by měla být konzultována s odborníkem na papír.
Zajištění pomůcek
Před započetím samotné práce s předměty je třeba zajistit si alespoň základní pomůcky:
- pH-metr s dotykovou elektrodou
- štětce odpovídajících velikostí
- konzervační přípravky
- generátor studené páry
- fixírka
Konzervátorský zásah
- v rámci průzkumu předmětu se změří pH papírové součástky. Pokud se pH pohybuje v kyselé oblasti (pH <7), je nutno přikročit k úpravě pH a k vytvoření tzv. alkalické rezervy. To lze provést jednoduše ponořením papírové součástky do minerální vody Magnesia po dobu 15 minut. Nebo je možné použít speciální přípravek pro tento účel - Bookkeeper, který se nanáší ve spreji.
- pokud je papír zmačkaný a jeho stav to dovoluje, tak jej narovnáme. Papír nejprve zvlhčíme pomocí generátoru studené páry. Následně vytvoříme „sendvič“ z filtračního papíru, netkané textilie, samotného papírového předmětu a opět z netkané textilie a filtračního papíru. Tento sendvič vložíme mezi dvě dřevěné desky na dobu 20 minut.
- pokud by to stav papíru vyžadoval, zpevní se klížením nebo podlepením - je třeba zvážit proč, čím a na co. Klížení se provádí Tylosou 300 nebo Methylcelulosou 300 tak, že se připraví max. 1,5% roztok, který se na papírovou součástku nanáší postřikem z fixírky. Po ukončení prací na papírové součástce je tato vrácena na své původní místo.
DŘEVO
Dřevěné součástky na textilu nacházíme především ve formě knoflíků. Dřevo může být např. podložkou nitěných knoflíků (Obr. 29). Samostatné knoflíky dřevěné pak bývají povrchově upravené např. leštěním, vyřezáváním, lakováním.
Obr. 29 MZM 2014/2 Dřevěná podložka poškozeného nitěného knoflíku.
Jediným zásahem na dřevěných knoflících může být očištění a to pouze u knoflíků, které nejsou potažené textilem.
Čištění se provede na sucho vhodným štětcem, kdy knoflík musí být od textilu oddělen za pomoci podkladové mezivrstvy (folie).