V. 2 Odstranění vázané špíny
- vodnými systémy
- organickými rozpouštědly (polárními i nepolárními) – chemické čištění
Konzervátorský zásah
Textilní předměty jsou zhotovovány pro různé účely použití. S nimi souvisí způsob jejich hotovení ve výběru materiálu, technologie jeho zpracování „od nití až po šití“, jsou to technologie vazebných konstrukcí: předení, skaní, tkaní, pletení, krajkoviny atd. až po rounové textilie („netkané“).
Doprovodné technologie zušlechťovací jsou: odkližování, bělení, barvení, mercerace a řada preparačních úprav jako šlichtování, škrobení, úprava protimolová a další.
Základním konzervátorským úkonem je konzervace textilu čištěním
- čištěním se rozumí odstraňování nečistot textilií.
- čistění mokrému nejdříve předchází čistění suché
Od data kdy byl předmět zhotoven (včetně způsobu jak a z jakého materiálu), je předmět ukládán, používán, udržován a upravován. Důležitým úkonem údržby bylo čistění. Praní se týkalo jen prádla (odtud i název) osobního, ložního, stolního, obřadního, povětšinou nebarveného. Ostatní textilní kusy se nepraly. Čistily se kartáčováním. Některé pomocí terpentýnu (Paříž 1820). Toto vše se pojí s přírodními – přirozenými vlákny.
Praní představuje mokrý způsob čištění textilií. Prádlo pro praní se předem rozdělí na skupinu bílého prádla a prádla barevného či s barevnou výzdobou. Při konzervaci je nutností ze všeho nejdříve identifikovat fluorescenční barvivo – OZP. U zjištěného barviva se provádí ihned zkouška jeho mokré stálosti a výsledek se zaznamenává do dokumentace předmětu. Předmět s jakoukoliv nestálou barvou se konzervuje samostatně, odděleně od druhých.
Po nástupu vláken umělých, v druhé polovině 20. století, se k praní prádla zařazují i další druhy textilních výrobků. Vedle čištění vodnými roztoky – praním, je samostatnou kapitolou čistění pomocí rozpouštědel, tzv. chemické čištění, nebo kombinace obou – čistění emulzní.
Ověřování stálobarevnosti textilu
Stálobarevnost by měla být ověřena vždy, když má být exponát zpracováván mokrou cestou (např. detašování skvrn, praní, škrobení, apod.) a to zejména v případech, kdy se vyskytují kombinace různobarevných materiálů na jednom výrobku. Prakticky se může jednat o barevné výšivky na světlém (režném, bílém) základě nebo kombinace různobarevných součástek oděvu. Vzhledem k tomu, že výrobek nemusel být v rámci svojí existence ještě vyprán, existuje značné riziko zapuštěné barev při kontaktu s vodou a znehodnocení exponátu. U jednobarevných výrobků je riziko nižší ale vždy je třeba brát v úvahu i možnost změny barevného odstínu po údržbě (lokální odbarvení nebo zapuštění do lázně a celkovou změnu odstínu). Konzervátor by si měl být těchto rizik vždy vědom a měl by zásah provést tak, aby byla případná rizika minimalizována.
Jako přenosové médium byl testován filtrační papír, který představuje levnou a dostupnou náhradu za standardní bavlněnou či vlněnou tkaninu, vhodnou pro řádné provedení technické zkoušky pro hodnocení stálobarevnosti ve vodě ČSN EN ISO 105-E01.
Příklady aplikace zkoušení stálobarevnosti
Následující obrázek ukazuje oděvní součástky s vysokou mírou rizika zapuštění při mokré údržby, kdy by měla být stálobarevnost ověřena:
Obr. 1
Konkrétní příklad znehodnocení exponátu zapuštěním ukazuje Obrázek 2.
Obr. 2
Postup zkoušení stálobarevnosti
Pokud není možné odebrat vzorek (což je nejčastější případ), je nutné zkoušku provádět na exponátu jako celku. Vybereme si místo, kde může docházet k zapuštění (např. barevná výšivka) a navlhčíme ho vodným roztokem. V případě špatného smáčení materiálu je třeba kapalinu mechanicky vetřít tak, aby místo bylo smočeno. Zkoušku je vhodné provést na rubové straně výrobku, aby případné zapouštění nepoškodilo výrobek.
Ke zkoušce je vhodné použít stejný roztok, jaký chceme aplikovat na předmět. Může se jednat například o:
- čistou vodu
- prací lázeň
- vodný roztok ethanolu
- detašovací roztok, apod.
Pracovní postup
- navlhčení textilie by mělo být pouze lokální, kontakt s kapalinou zvyšuje riziko vzájemného zapuštění jednotlivých materiálů na exponátu! Je vhodné vložit pod navlhčené místo podložku z nesavého materiálu (např. plastovou fólii).
- současně navlhčíme bílý filtrační papír a přitiskneme ho na testované místo. Filtrační papír by měl být před zkouškou ověřen, že splňuje požadavky zkoušky a je schopen absorbovat barvivo. Ověření je možné provést na textilním materiálu s prokázanou nižší stálobarevností ve vodě.
- místo kontaktu textilie s filtračním papírem by mělo být zatíženo závažím zajišťujícím dostatečný přítlak a kontakt obou ploch. Lze použít např. kovové závaží o hmotnosti
1 kg v plastovém obalu či folii, aby se omezilo riziko sekundárního ušpinění exponátu. - teplota během zkoušky by měla odpovídat předpokládané teplotě při zásahu. Pokud má být výrobek např. vyprán při 40 °C, pak je vhodné tuto teplotu zajistit i pro účely zkoušení stálobarevnosti. Pokud toto není možné, je třeba přiměřeně prodloužit dobu kontaktu.
- doba kontaktu by měla být alespoň 20 minut. S ohledem na riziko zapuštění se nedoporučuje doba delší jak 60 minut.
- po ukončení zkoušky oddělíme filtrační papír od textilie a necháme oba materiály uschnout volně na pracovním stole.
Vyhodnocení zkoušky
- po uschnutí hodnotíme změnu barevného odstínu textilie a zapuštění na filtračním papíru. Pokud je na filtračním papíru zaznamenáno jakékoli zapuštění, měla by být mokrá údržba vyloučena z důvodu zvýšeného rizika vzájemného zapuštění materiálů nebo změny odstínu barevné plochy.
- hodnocení zapuštění by mělo být provedeno na místě s dobrým osvětlením, ale ne na přímém slunci. U pracovníků, kteří hodnocení provádějí, se doporučuje zdravotní vyšetření zraku z hlediska citlivosti na barevné změny.
- je třeba vzít v úvahu, že filtrační papír bude lépe přijímat barviva z materiálů na bázi celulózy (zejména bavlna). Výsledky ukázaly, že přenos (zapouštění) barviva z textilních materiálů do filtračního papíru může být ve srovnání s bavlnou či vlnou výrazně nižší! Každá známka zapuštění do filtračního papíru by proto měla být varovným signálem pro následující mokrou údržbu.
- následující obrázky ukazují průběh zkoušky stálobarevnosti.
Obr. 3 Příklad zapuštění do filtračního papíru – je patrné zapuštění ve střední části kruhového výseku
Obr. 4 Příklady zapuštění do filtračního papíru – je patrné zapuštění ve střední části kruhového výseku