III. ZADÁNÍ
Úvodem zadání je vysvětlení k používané terminologii činností vztahujících se k ochraně a uchování předmětů kulturního dědictví.
Pro předcházení poškození:
preventivní konzervování nezásahové (mimo předmět),
Pro práci s předmětem:
preventivní konzervování zásahové (preventivní napouštění předmětu látkami
předcházejícími rizikům poškození např. světlem či škůdci),
zásahové konzervování a restaurování (předmětu) a
nezásahové restaurování (mimo předmět - specifikum proměnlivého textilu, který pro
svoji srozumitelnost potřebuje zhotovení restaurátorské interpretační podložky)
Tyto činnosti jsou zastřešeny jednotným termínem konzervování - restaurování. V zahraničí je činnost zastřešena termínem konzervování. Pro výkon této profese je používán termín konzervátor-restaurátor. Zastřešující je konzervátor.
Nezásahové restaurování a jeho postup je předkládán na názorné ukázce nezásahové interpretace historických oděvů Obr. III 01 – 03. Stylové období konce první třetiny dvacátého století má ve vzácném souladu tělo a oděv. Tělo není deformováno prádlem a oděv dokresluje ležérním způsobem jeho přirozenou siluetu. Módní styl tohoto období je pro interpretaci oděvů vůbec ten nejobtížnější.
 |
 |
 |
| Obr. III 01 Nečitelný textil | Obr. III 02 Podložka | Obr. III 03 Interpretovaný oděv |
Obr. III 01 - 03 Nezásahové restaurování a jednotlivé fáze jeho postupu fZK:
01 Nečitelný, zavěšený textil - stálý vstupní stav oděvů
02 Restaurátorská podložka - sochařské zhotovení trupu pro konkrétní oděv a jeho výtvarný
styl (módní objem, pohyb)
03 Nezásahové restaurování - interpretace oděvu na zhotovené restaurátorské podložce a
následně stylové aranžování oděvů pro prezentaci
Poznámka: Střihové konstrukce lidového oděvu snadno korespondují s životními proměnami těla. Tělo není dominantní. Navíc je silueta, zejména ženská, dokreslována pomocí tvarování střihových dílů součástek nebo tvarováním celých oděvních součástí pomocí skladů, žehlení, aranžování, úpravou pomocí podložek a tužením škrobem - Obr. I.C 11, klihem, cukrem atp.
III.A ZADÁNÍ KONZERVÁTORŮM
Konzervátor se podílí na všech činnostech instituce, které se týkají ochrany věcí nemovitých i movitých před jejich zařazením do sbírky a ochrany sbírkových předmětů před nepříznivými vlivy prostředí a důsledky nakládání s nimi. Podílí se na rozhodování o podmínkách, za jakých budou sbírky studovány, transportovány, deponovány, prezentovány, protože zachování dobrého fyzického stavu předmětů při všech těchto činnostech je nezbytné. Každý předmět musí být chráněn preventivní konzervací, i když zásahové konzervování nebo restaurování nemusí následně proběhnout, vzhledem k dobrému a odpovídajícímu stavu textilního předmětu - který je intaktní, čistý, nezmačkaný. Tento stav následně dovoluje zhotovení restaurátorské podložky, na ní interpretování předmětu a prezentaci díla veřejnosti.
V instituci se nezadává ke konzervaci jen jeden předmět. Zadává se spíš zpracování konvolutu předmětů a požaduje se termínovaný výstup ukončení práce bez možnosti zásadního vstupního průzkumu předmětů.
Práce s etnografickým textilem je ovlivňována živou tradicí a osobními znalostmi muzejních pracovníků o místních oděvech. Škrobení a tvarování součástek se zadává i praktikujícím specialistům podle oblasti dané oděvní součásti.
V institucích se sbírkovými předměty, které pocházejí z jiné oblasti, než je místo instituce, chybí jejich odborníkům zpravidla tato osobní zkušenost.
Chybí dosud i ucelené informace zachycující postupy o způsobu nakládání s jednotlivými součástmi a podklady pro interpretaci etnografických textilních předmětů.
Ve skanzenech bývá originál zastupovaný historickými nemuzejními předměty. Ty jsou však konzervovány a restaurovány stejným postupem jako exponáty.
Nutno připomenout, že textil je proměnlivým materiálem, který vyžaduje, při všech pracích s ním, přítomnost konzervátora – restaurátora. Přítomnost konzervátora - restaurátora bývá často suplována etnografem.
III.B ZADÁNÍ SPOLUPRACOVNÍKŮM
Přestože právo provádět konzervování nebo restaurování má pouze konzervátor-restaurátor, také jiní odborníci a jejich obory přispívají svými poznatky při ochraně předmětů kulturního dědictví. Konzervátor doporučuje na základě svých vědomostí externí specialisty a koordinuje postup případného kolektivního nebo externě zadaného konzervování. Veškeré konzervování prováděné externími spolupracovníky na muzejních sbírkových předmětech by mělo být v souladu se zásadami definovanými v "Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora", schváleném Senátem AMG v Praze 20. 9. 2011.
Obecně je muzejní práce s předměty kulturního dědictví multidisciplinární záležitostí. Muzejní práce má však svá vlastní odborná pravidla, kterým se musí přizpůsobit odborníci spolupracujících profesí. Spolupracovníky jiných profesí tak musíme (včas) s pravidly práce s předměty kulturního dědictví seznámit, neboť téměř každý „nemuzejní“ odborník (dále technolog) má zásadní tendenci přistupovat k řešení problematiky předmětů kulturního dědictví jen z pohledu postupu a pravidel své vlastní profese.
Pravidla práce s předměty kulturního dědictví:
Evidence a dokumentace je zásadní doprovodnou položkou celé této činnosti. Historik (kurátor) je hlavním garantem zařazení předmětu ve sbírce a jeho prezentace veřejnosti.
Stav předmětu zajišťuje konzervátor – restaurátor (dále jen konzervátor). Činnost konzervátora začíná průzkumem prostředí a následně struktury předmětu a jeho stavu.
Do předmětu zasahuje jen konzervátor (osobní zodpovědnost). Ostatní činnosti jsou nezásahové.
Do nezásahové konzervace, spadá manipulace s předmětem, jeho balení, přemisťování, dokumentace a „čtení“ předmětu tj. zjišťování způsobu, jak byl používán, ukládán, upravován, zhotoven, jak je poškozen.
Technolog. U originálu, při zjišťování technologických informací a provádění zkoušek, nemůže textilní technolog použít způsoby a předpisy používané při výrobě předmětu nebo je nelze vůbec použít, např.:
Střih - párání oděvu na díly (tzn. likvidací původního šití)
Vazebná technologie – párání vazby textilie (tzn. zničení vazby)
Druh materiálu – požadovat vzorky v neúměrném množství,
které předepisují normy
Zušlechtění – žádat normované množství materiálu pro
stanovení druhu zušlechtění a způsobu aplikace
TPP (textilní pomocné přípravky) – zkoušení jejich účinnosti na
exponátu
Nové metody – ověřování na exponátu
Přírodovědec. Technolog – přírodovědec pracuje, bez zásahu do předmětu, jen s konzervátorem dodanými vzorky, které mohou být z originálu odebrány jen konzervátorem. U originálu, ve spolupráci s konzervátorem, používá pouze nezásahové, nedestruktivní metody. Jeho dominantní oblastí je řešení fyzikálně-chemických a biologických problémů spojených s navržením optimálního prostředí pro předmět, zjištěním stavu materiálu, návrhu vhodného ošetření předmětu odpovídajícím postupem a prostředky, odzkoušenými mimo sbírkové předměty, na zástupných vzorcích, či předmětech.
Pravidla práce mimo předmět
Prostředí předmětu. Tento úsek práce se týká historika, který při vstupní práci s předmětem, vedle informací historických, získává také informace konzervátorské, tj. o prostředí a délce umístění předmětu v tomto prostředí. Informace o prostředí původním i budoucím předá konzervátorovi ještě před přemisťováním předmětu v dostatečném časovém předstihu.
III.C ZADÁNÍ KONZERVOVÁNÍ
Preventivní konzervace.
Veškerá péče o všechny předměty kulturního dědictví bez rozdílu začíná preventivní konzervací. Je to soubor nepřímých opatření vedoucích k ochraně předmětu prostřednictvím systematické kontroly a případné úpravy prostředí, v němž je či bude předmět uchováván tak, aby předměty setrvávaly v pokud možno nezměněném stavu.
Preventivní konzervací se snižují rizika pro celé sbírkové fondy, proto se jedná o hospodárný a efektivní nástroj ochrany sbírek. Z tohoto důvodu je preventivní konzervace upřednostňována. V rámci rozhodovacího procesu, při navrhování postupu konzervování, nesmí konzervátor opomenout všechny nástroje preventivní konzervace. Tato je uskutečňována všemi muzejními pracovníky za přispění kolegů z jiných vědních oborů i veřejnosti. Konzervátor navrhuje opatření preventivní konzervace a dohlíží nad jejím správným plněním. Nejdříve se postupně zajišťuje:
1) Prostředí
2) Pracovní plocha
3) Konstrukce předmětu (zajišťuje se nezásahově, pokládáním na podložku, vkládáním do nosičů či přepravek atp.)
Konzervování.
Konzervování obecně zahrnuje veškerou péči o předměty kulturního dědictví, při maximálním úsilí o zachování jejich komplexní hodnoty.
Poznámka: Komplexním stavem oděvu je oblečený pár (viz Obr. II.A 01). Bez svých nositelů může být oděv páru už jen kompletní (Obr. II.F 01), ale i jednotlivé součásti oděvu (Obr. II.B 01 - 05) jsou samy o sobě nositeli svých komplexních hodnot.
Komplexní hodnota předmětu kulturního dědictví vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických informací, emocionálních a racionálních, které je možno dnes či v budoucnu identifikovat. Jako taková je hlavním předmětem ochrany předmětů kulturního dědictví.
Autenticita je jednou ze zásadních kvalit komplexní hodnoty předmětu kulturního dědictví odrážející se prostřednictvím jeho hmoty. Autenticita spočívá v míře dochování původních znaků vázaných na předmět, které dokumentují skutečnou roli předmětu v minulosti.
Celistvost – integrita předmětu je soubor materiálových, technických a estetických hodnot, které spolu historicky souvisejí. Nevztahuje se pouze na stav předmětu kulturního dědictví v okamžiku, kdy se začal používat nebo působit, ale součást integrity předmětu tvoří také stopy související s jeho používáním či poškozením a následné úpravy významné z hlediska historie a života lidské společnosti.
Výpovědní hodnota je část komplexní hodnoty předmětu kulturního dědictví, která je v současnosti identifikovatelná.
Konzervování tedy spočívá v ochraně konstrukce a hmoty předmětu kulturního dědictví pomocí systémů zásahů s cílem stabilizovat jeho současný fyzický stav. Při práci musí být upřednostňovány technologie, které minimálně narušují komplexní hodnotu předmětu.
Restaurování předmětu kulturního dědictví je činnost, která interpretuje celistvost-integritu předmětu na určitém známém stupni jeho historického vývoje. Hlavním důvodem, či cílem, je dosažení srozumitelnosti předmětu. V určité míře tak dochází k obnovení dřívější estetické, technické aj. funkční účinnosti předmětu. Restaurování zahrnuje nejen doplňování chybějících či silně poškozených částí, ale také odstranění těch částí, které srozumitelnost nebo funkční účinnost předmětu omezují. Zásah do autenticity předmětu je přitom nezbytný, ale měl by být co nejmenší. Restaurování proměnlivého textilního předmětu je specifické, probíhá při veškeré práci a činnosti s ním, počínaje, sice intaktním stavem předmětu, ale potřebou obnovy estetické účinnosti jeho tvaru, tzn. potřebou restaurovat tvarováním. ANO, sušení zvlhčeného vytvarovaného textilu, či žehlení vypraného textilu, JE RESTAUROVÁNÍ.
Rezignace. Legitimním zásahem je i rozhodnutí rezignovat na jakoukoliv činnost s předmětem, za předpokladu, že by mu tento zásah neprospěl.
Postup a rozsah zadání konzervování – restaurování textilních předmětů nastiňuje Tab.1
Tab. III.C 01 Postup a rozsah zadání konzervování – restaurování textilních předmětů
| Zadavatel | Právnická osoba: název, adresa, e-mail, tel. č. Její zástupce : příjmení, jméno, e-mail, tel. č., adresa Fyzická osoba: příjmení, jméno, e-mail, tel. č., adresa |
| Předmět | Majitel, adresa, kontakt Evidence předmětu Název předmětu Autor, zhotovitel Evidenční popis |
| Cíl – zadání práce | Inventární označení předmětu Evidenční fotodokumentace Konzervace stavu Konzervace pro uložení Příprava podložek a obalu pro uložení Uložení Restaurování stavu Interpretace pro prezentaci Instalace aranžérská Instalace interpretovaného předmětu Příprava podložek a obalu pro transport Balení Transport Jiné |
| Konzervátor | Specializace Příjmení, jméno… e-mail, tel. č., adresa |
| Požadovaný čas: | Minuty Hodiny Dny Týdny Měsíce Roky |
|
zadavatel |
|
|
předmět |
|
|
konzervátor |
|
| Termín smluvený: | |
| Od: | |
| Do: |
III.D PŘEVZETÍ PODKLADŮ S PŘEDMĚTEM
Podklady: majetko-právní administrativní dokumentace. Tou je uvnitř instituce výdejka z depozitáře do pracovny příslušného pracovníka a příjemka při vrácení předmětu zpět. Pro přemístění předmětu mimo instituci, se vyhotovuje v příslušném oddělení např. Smlouva o výpůjčce a příslušný pracovník potvrzuje vypůjčiteli vrácení předmětu. V textech je mj. vždy uvedeno, pro jakou činnost a komu je předmět vydáván.
Podklady: odborné jsou karty předmětů v elektronické nebo papírové formě, zpracované historikem (kurátorem).
Podklady: předmětné, obrazové nebo písemné, vztahující se k zadanému předmětu, včetně případných ústních informací, jsou pro vlastní práci konzervátora nejdůležitější.
Podklady: konzervátorské, od přebíraného předmětu a od předmětů podkladových, pokud byl předmět konzervován.
Jmenované podklady jsou na ukázce k předmětu NÚLK 2.434, mužské kalhoty na
Obr. III.D 01 – 17 s komentářem k jejich obsahu.
Majetko-právní administrativní dokumentace
Formulář majetko – právní pro přemístění předmětu z místa uložení u jeho majitele / správce na místo konzervace, či prezentace.
 |
 |
| Obr. III.D 01 a 02 Smlouva o výpůjčce tří předmětů se záznamem o vrácení dvou z nich na vrchní straně jednoho formuláře. Exponáty jsou zde uváděny bez inventárního čísla, které bude potřeba, po jeho zjištění, dodatečně dopisovat do všech záznamů a opravovat na všech snímcích již probíhající konzervátorské dokumentace. Znamená to zbytečnou ztrátu času. Nevrácenému exponátu se termín prodlužuje zhotovením nové Smlouvy o výpůjčce. | |
Podklady odborné – karty.
Papírová karta evidenční a přiložená pomocná fotografie předmětu s přírůstkovým číslem
 |
 |
| Obr. III.D 03 Papírová evidenční karta bez uvedení opasku, bez fotografie předmětu, bez záznamu o konzervování | Obr. III.D 04 Pomocná fotografie s č. přírůstku fRŠ |
Podklady odborné doplňují vlastní výpovědní hodnotu předmětu kalhot, kterým fyzicky chybí jeho doplňující součást – opasek. Z obsahu vyhledaných karet byl zjištěn chybějící předmět a jeho inventární číslo. Správnost závěru doplněna a potvrzena konzultací s etnografem muzea.
Elektronické karty s textem potvrzujícím souvislost kalhot ič. 2.434 a opasku ič. 22.583.
 |
 |
| Obr. III.D 05 Karta kalhot s přírůstkovým č.2431/1983 se zmínkou o opasku, bez uvedení jeho ič., koupeno 1963 od: J.Malara, Nová Lhota, bez konzervace, bez fotografie | Obr. III.D 06 Karta opasku s přírůstkovým č.2431/1983 bez zmínky o kalhotách, koupě 1963 od J.Malara, Nová Lhota, bez záznamu o konzervování |
Podklady reálné
K předmětu NÚLK ič. 2.434 byl získán obdobný předmět z MZM ič. 54.579 a jeho odborná karta. Reálné podklady se používají pro porovnání a upřesnění závěrů z průzkumu struktury a stavu předmětu zadaného ke konzervování.
 |
 |
| Obr. III.D 07 Karta systému Demus s údaji ke kalhotám o jejich původu z Nové Lhoty a o konzervačním zásahu č.609, bez fotografie | Obr. III.D 08 Identifikační fotografie stavu kalhot při převzetí, bez evidence fLD |
Podklady konzervátorské - dokumentace o zásahu, konzervátorské karty.
Obr. III.D 09 Konzervační karta kalhot MZM 54.579 s číslem karty 689 (používání tohoto dalšího číslování je zbytečné, ič. je v konzervátorské dokumentaci dostačující identifikací). Doplňující číselná řada však může být součástí samostatného chronologického výčtu zadávané konzervátorské práce.
Podklady konzervátorské – obrazová dokumentace
Obrazová dokumentace příbuzných předmětů pro průzkum střihového řešení v dané oblasti
 |
 |
 |
 |
| Obr. III.D 10 a | b | c | d |
 |
 |
 |
 |
| Obr. III.D 11 a | b | c | d |
Obr. III.D 10 a – d Nová Lhota, kalhoty NÚLK 2.423, líc přední a zadní strany, rub dtto a
Obr. III.D 11 a – d Nová Lhota, kalhoty MZM 54.579, líc přední a zadní strany, rub dtto.
Střihové řešení je v principu identické. Umístění snímků dovoluje bezprostřední vzájemné porovnání. Zvětšením snímků lze vyčíst podrobnosti, např. u záběrů a a c, kde je vidět, že šev uprostřed předního dílu je jen záložkou, není sešitím dvou střihových dílů. Toto falešné „sešití“ v Nové Lhotě je mezi kalhotami podobného typu z jiných lokací výjimečné. Vázací tkanice na nohavicích u obou předmětů jsou z odstřižení téže tkaniny v nohavici. Ze sítě 5 x 5 cm lze snadno vyčíst rozměry předmětů a vzájemně porovnat jejich velikosti atd. fRŠ
Podklady pro interpretaci předmětu – reálné, textové, obrazové.
 |
 |
| Obr. III.D 12 Osové řešení předního dílu kalhot nedovoluje z předmětu odvodit jak byl navlékán opasek. Pro interpretaci předmětu je třeba tento údaj doplnit. Výpovědní hodnota předmětu není v tomto případě dostačující fRŠ | Obr. III.D 13 Jednostranné řešení předního dílu kalhot udává, že opasek byl navlékán do tunýlku na pravé straně kalhot s umístěním přezky u středu předního dílu (za předpokladu pravorukosti nositele) fRŠ |
 |
 |
| Obr. III.D 14 Text podkladů pro interpretaci mužského oděvu z Nové Lhoty | Obr. III.D 15 Antoš Frolka, 1927, Zaváté cesty. Komplexní zimní oblečení muže a dívky z Nové Lhoty vhodné jako podklad pro interpretaci těchto typů oděvu. Reprodukce |
 |
 |
| Obr. III.D 16 Antoš Frolka, kolem 1925, Opálkáři z Nové Lhoty. Kompletní jarní či podzimní oblečení mužů z Nové Lhoty vhodné jako podklad pro interpretaci tohoto typu oděvu. Reprodukce | Obr. III.D 17 Joža Uprka, 1908, gajdoš Sobek z Nové Lhoty. Způsob mužského letního oblečení Reprodukce |
Závěrem se tyto podklady, s písemně zpracovaným zadáním konzervování, přebírají spolu s exponátem.
Předmětu je dočasně a nezásahově zajištěna jeho konstrukce, umístěním na pevnou podložku, na nosič, do krabice atp. aby při manipulaci nebyl předmět poškozen, namáhán, případně zmačkán. Viz Obr. III.D 18 - 22.
 |
 |
| Obr. III.D 18 Preventivní zajištění poškozenému předmětu jeho umístěním na netkanou textilii na pevném dnu víčka krabičky, před jeho přemísťováním fLD | Obr. III.D 19 Ochranné zajištění umístěného předmětu před jeho manipulací, překrytím netkanou tkaninou a vložením jeho evidenčního čísla - předmět bude takto přenášen fLD |
 |
 |
|
Obr. III.D 20 a 21 Preventivní, nezásahové zajištění konstrukce oděvních součástí, umístěním na pracovním nářadí – krejčovské panně na které lze, po zakrytí, oděv přenášet fRŠ
|
Obr. III.D 22 Ochranné zajištění předmětů před poškozením, namáháním a zmačkáním, překrytím pomocnou textilií při jejich umístění, spolu s jejich seznamem, do krabice s jedním či dvěma provázky, pomocí kterých bude krabice přesunována po zemi či je za ně přenášena fJP |