B PŘEDMĚT

1. Materiál předmětů

Textilní předměty jsou zhotoveny z rostlinných a živočišných materiálů a materiálů vyrobených z přírodních polymerů (1850 – 1950). Vedle textilních materiálů se na předmětech, oděvních součástech vyskytují i materiály netextilní povahy, např. boty (viz Obr. 2).

Obr. 2 Zavěšení bot

2. Tvary předmětů

Další položkou, která rozhoduje o ukládání je forma předmětu, která je buď plošná nebo objemová. Důležitý je i rozměr předmětu.

3. Úpravy předmětů

Na základě podkladů etnografa se upravuje úložný tvar předmětu do formy, která byla historicky používaná. Ostatní předměty, které nemají toto vodítko, se vychází z jejich tvaru. Plošné předměty se natáčí na trubičky (Obr. 3), velikostí odpovídající předmětu, další se mohou pokládat vodorovně
(Obr. 4) nebo se zavěšují na ramínko (Obr. 5). Objemové předměty se ukládají samostatně do krabic (Obr. 6).


Obr. 3 Uložení na trubičky	Obr. 4 Plošné uložení

Obr. 5 Předměty zavěšené na ramínku	Obr. 6 Objemové předměty v krabici

4. Podkládání předmětů

Protože textil má proměnlivou formu, která nedrží tvar, musí se textil podkládat, aby se zabránilo přeležení či dokonce zlomení textilu. Textil se podkládá v místě přeložení, výjimečně se umísťuje na trojrozměrnou podložku. Pro podložení se hodí např. bublinková polyethylenová fólie.

5. Balení předmětů

Zavěšené předměty se balí do textilních obalů (Obr. 7) jako ochrana proti světlu a prachu. Tento obal má funkci přepážky, kterou se oddělují předměty od sebe, druhotně se tím chrání před působením nestabilního barviva nebo se tak předmět ochraňuje před poškozením ostrými hranami tvrdých netextilních součástek. Obal je používán při manipulaci s předmětem (přenášení do jiného prostoru) (Obr. 8). Je zároveň ochranným prostředkem po dobu práce s předmětem, např. na konzervátorském pracovišti a při instalaci výstavy (Obr. 9).


Obr. 7 Zavěšené předměty v obalu	Obr. 8 Obal určený pro manipulaci

Obr. 9 Předměty balené pro přepravu do výstavního prostoru

Z provozních důvodů je však obal na předmětu zpomalujícím faktorem při práci s předmětem. Tato problematika se často řeší překrytím všech předmětů v jedné nábytkové skříni jedním kusem překryvové textilie (tkané nebo netkané). Nejlepším řešením je zcela bezprašné, tmavé prostření.

Problematika materiálu obalu a světla byla řešena TZÚ – výsledky viz Příloha 1.

6. Evidence na obalu

Zásadní položkou u obalů na předmětech je umístění evidenčního označení, které je na takovém místě, které je snadno přístupné a dobře viditelné (Obr. 10 a 11). Obsah evidenčního štítku musí být takový, aby nebylo nutné obal snímat pro hledání informací, které na štítku chybí.

Obr. 10 a 11 Umístění evidence na obalu na přístupném místě doplněný fotografií (na krabici)

7. Místo ukládání

Místem pro ukládání textilu je mobiliář. Uspořádání toho mobiliáře má souvislost s typy textilu. Vodorovné ukládání (do zásuvek) je ovlivněno předmětem (velikost, materiál). V současné době se vychází z předmětu, jeho tvaru a materiálu. Původně se nábytku přizpůsoboval textil a způsob jeho ukládání je důsledkem tohoto stavu, dne se nábytek přizpůsobuje (vyrábí se) podle potřeb předmětu (materiál, tvar, velikost). Obr. 12 ukazuje historické ukládání předmětů ve skříni.