Optické zjasňovací prostředky
Existuje mnoho chemických látek, které v UV světle vykazují luminiscenci. Je to jev, kdy látka absorbuje elektromagnetické záření v UV oblasti a následně vyzáří kvantum světla v oblasti jiných vlnových délek, nezřídka i v oblasti viditelné. Absorbuje se vždy ta část elektromagnetického záření, které svou energií odpovídá přechodu elektronu ze základní hladiny na excitovanou hladinu. Po excitaci může docházet k interním přechodům elektronů mezi hladinami (nezářivé přechody), zbytek absorbované energie se vyzáří v podobě elektromagnetického záření o energii nižší, než byla energie absorbovaná. To se projeví posunem až do viditelné oblasti elektromagnetického záření. Podle doby projevu luminiscence pak rozlišujeme fluorescenci (trvá pouze po dobu ozařování objektu primárním zářením) a fosforescenci (doznívá i po skončení ozařování).
Vznik fluorescence je těsně vázán na molekulovou strukturu látek a na přítomnost chromoforů,tedy charakteristických vazebných seskupení, které pak mají za následek absorpci elektromagnetického záření. Chromofory bývají buď funkční skupiny, nebo to mohou být i některé typy vazeb, např. nenasycené vazby. Takové chromofory jsou obsaženy zejména v organických látkách a můžeme přímo sledovat absorpci UV-VIS záření takovými látkami (Tab. 1).

Tab. 1 Chromofory

Chromofor λmax (nm) Chromofor λmax (nm)
Aldehydy 300 Ketony 290-300
Alkeny 180-220 α,β-nenasycené 210, 240-260, 340
Amidy 200, 215-220 Konjugované dieny 260-280
Anhydridy kyselin 210-220 Karboxylové kyseliny 210
Azidy 280-300 α,β-nenasycené 250
Azolátky 385, 386, 400 Laktamy 200, 220-240
Disulfidy 220, 250-300 Laktony 210-230
Estery 210 Sulfidy 205, 218, 240
Iminy 230-260 Thioamidy 340-360

Nahoru